sms - smutné
Kolem me je cerna noc...
a ja touzim po Tobe moc ...
Posloucham zamilovane pisnicky,
v ocich slzy male holcicky ...
Rekls, ze me milujes,
tak proc mam v srdci zal?
Ptam se jen, co bude dal?
aaaaa
já chci tu pro Tě žít,
tak miluj mne, má Lásko,
a dovol mi s Tebou být!
Boli sme šťastný a zrazu zlom...
do naších srdc udrel hrom.
Zrazu bol prázdny šťastia dom,
zrazu zomrel z lásky zasadený strom.
Srdce zlomene,
druhým srdcom už nechcené,
v srdci jeho meno vyryté,
z čaše lásky bolo odpite...
Čas beží,
moj pohľad - nezbeda,
na tvoju fotku sa zatúlal
a nádherné spomienky sa pritúlia...
Vediem rozhovor, trochu zvláštny,
akoby si primne stál,
vyčítam ti, že si ma nechal samú,
vyčítam ti, že si mi poplietol hlavu.
Vyčítam ti, že sklamal si ,
vyčítam ti, že ranil si,
vyčítam si, že som ti verila,
vyčítam si, že som ťa ľúbila,
ešťe vzdy si vyčítam,
vyčítam svojim výčitkám...
Padají studené slzy z nebe...
ach, čí srdce tak zebe?
Padá pláč, mokrý, studený,
má někdo obličej zjizvený.
Žalem, smutkem a bolestí,
až někdo rolničkama zachrastí,
sníh, ty zmrzlé slzy,
ach ano, spadnou brzy.
Jedna vrstva, druhá, třetí,
kam všechny ty vločky letí?
Padají k zemi, padají,
kde v míru a s láskou skonají.
Cesta nebem k zemi dlouhá,
špatně skončí, co se toulá.
V temné noci půlnoční píši tyto řádky...
komu? přece tobě do tvých křehkých snů.
přemýšlím, proč už nevěřím na pohádky.
na šťastné úsměvy, lásku, plno krásných dnů.
Život, už dávno strhnul mi z očí brýle mámení.
jak viděla jsem růžově svět a věřila v dobré konce.
však přesto city patřící jen tobě se nikdy nezmění.
i když budu v temnotě tápat a piáno v tichu rozezvučí tón Cé.
Co honí se v tvých myšlenkách, v snových sítích pavučin?
kampak pluješ, směřuješ a kde si přeješ být?
ať budeš kdekoliv, nezapomenu, za to ti svým životem ručím.
a jedinou šťastnou myšlenku na tebe si nenechám vzít.
Žít, co to slovo vlastně znamená, ne jen přežívat.
prožívat každičký okamžik jako by už byl tím posledním.
žít, nejde přece jen o to se bavit a stále si užívat.
snít a zahřát své srdce sluncem v tom čase poledním.
Však dopadá na mě tíseň a víra v srdci mi skomírá.
že třeba jednou se naše těla i duše v jedno spojí.
naděje v lepší zítřky a naplnění života pomalu umírá.
přesto neuhasla a plamínek síly je připraven k boji.
Nevzdávám se.
smysl života nezahodím jako list popsaného papíru.
Nepoddám se.
budu v sobě pěstovat jak rostlinku svou víru.
Jednoho dne budeme tváří v tvář spolu.
beze slov cítit bezednou něhu.
jak dva lístky držet se na jednom pevném stvolu.
starosti roztají jak zbytek sněhu.
Prosím jen neutíkej a bojuj do posledního okamžiku.
opatruj v sobě klíč k našemu štěstí.
své trápení nevnímej a věř že vše se změní v mžiku.
navždy budu tvá bez přetvářek či lstí.
Jsi...
jsi studánka ze které vodu piji, jsi světadíl který obdivuji
jsi slunce které mě budí ráno, jsi štěstí které mi bylo dáno
jsi má desátá planeta, jsi barev duhy paleta.
jsi kniha ve které čtu, jsi víra kterou mám
jsi mé moře i má pevnina
jsi touha která umírá.
jsi mé plyšové zvířátko, co ztratilo se nakrátko
a já ho nemohu najít
tak se ptám: Kam ses mohl ztratit?
Jsi můj záchranný člun uprostřed oceánu
Jsi horský štít, přes který se probírám,
abych Tě spatřila.
Jsi překážka, kterou denně překonávám,
abych Tě slyšela.
Jsi džungle, kterou se prodírám,
abych ucítila tep Tvého těla.
Jsi skála, kterou rozbíjím holýma rukama,
abych se Tě dotkla.
Zatím jsi však jen silná kniha,
kterou rychle pročítám.
a doufám, že Tě na konci najdu.
Jsi?
Stojím sama uprostřed ulice...
nikdo se z okna nedívá,
slyším tu dýchat své vlastní plíce,
už se stmívá.
Začíná pršet
a já tu pořád stojím,
přestávám přemýšlet,
snad něčeho se bojím.
Uklidňují mě děšťové kapky,
které mi po tváří stékají,
s nimi se slané kapky míchají,
obzor se mi mlží...
Myslím jen na slané kapky
a polibek děště...
Mé oči jsou upřímné...
ale ty se do nich nedíváš.
Mé rty jsou rudé,
ale ty je nelíbáš.
Mé šaty jsou svůdné,
ale ty je nesvlékáš.
Jejich barvy jsou různé,
ale ty si jich nevšímáš.
Má tvář je hladká,
ale ty ji nehladíš.
Má slova jsou sladká,
ale ty je neslyšíš.
V mém srdci je žár,
ale ty ho nehasíš.
Má láska je dar,
ale ty mě nepatříš...
Tak strašně smutno mi je
Nikdo není dokonalý
Proč..??
Láska je Slunce, co pálí i bolí...
Láska je květina, co krásně voní.
Láska je pohoda, láska je smutek.
Láska je motýl i dobrý skutek.
Bez lásky žít se nedá.
Bez lásky i modř nebe je bledá.
Bez lásky žít už nikdy nebudu.
Bez lásky nemůžeš říci osudu.
Lásce se brání, kdo nepoznal ji.
V lásce je krásné, co uchová ji.
V lásce buď upřímný, říkej co chceš.
V lásce smíš říct i to, že miluje?.
Lásku si hýčkej a nenech ji odejít.
Lásku vždy dávej, ta musí nám přežít.
Lásku nech vzplanout a nechej ji hřát.
Lásku vždy potkáš, když budeš si přát.
Lásko, Ty jediná budeš mou touhou.
Lásko, Ty staneš se chvílí dlouhou.
Lásko, tak říkat bych chtěla jen Tobě.
Lásko, k Tobě se obracím v každé době.
O lásce mluví, ten, kdo ji cítí.
O lásce říká se, že je jak kvítí.
Na lásce nejkrásnější je, když jsou dva.
Na lásce miluji slova Tvá.
S láskou odhalíš ztracený svět.
Láskou je provoněn nevinný květ.
Láskou mou buď, prosím, navždy.
Láskou se pro Tebe trápím den každý...
Jdu po louce a dívám se na nebe...
Zakloním hlavu a myslím na Tebe.
Zahlédla jsem kopretinu
a vzpomněla si...
Vzpomněla jsem si na sen, byl krásný.
Pršelo, chvěli jsem se zimou,
políbili jsme se...
Zapomněl jsi, že máš jinou,
jen mě si chtěl mít.
Tvůj dech se chvěl touhou
a Tvé srdce slyšela jsem bít.
"Miluji Tě", řekl jsi
a utrhnul kopretinu.
Vetknul jsi mi ji do vlasů
a pohladil mě po tváři.
Přivřela jsem oči...
Najednou ležím na své posteli...
Sama! Sama zamilovaná a pláču.
Až jednou uvidíš smutné,
zelené oči v davu,
vzpomeň si na neštastnou holku,
která Te miluje a čeká...
Čeká na kopretinu...
Chtěl bych být jen s tebou...
má duše tělo opouští,
myslel jsem, že našel jsem tu pravou,
teď jsem sám jak písek na poušti.
Chtěl jsem být jen s Tebou.
Každým dnem jsem toužil polibek Ti dát,
proč změnilo se všechno,
měl jsem Tě přece tak rád.
Nevim, co teď dělat mám,
čím dál hloub se propadám...
Proč člověk pláče nad láskou,
proč člověk tolik slibuje,
proč člověk žije v obrázku,
proč z celého srdce miluje.
Měl jsem šanci Ti to včera říct,
ale jsem prostě hloupý,
bojím se otevřít.
Kéž bych mohl vrátit čas,
kěž bych mohl vrátit tu lásku, co spojila nás.
Teď jsme si cizí, ani se neznáme,
každý se jinam koukáme.
Proč nejdeš za mnou a nechceš polibek mi dát,
vždyť ty to nevidiš jak tě mám pořád rád.
Tak jako...
tak jako kůrka chleba touží stát se měkkou,
tak i já toužím nebýt tím, čím zdám se být,
tak i já toužím dýchat, smát se - znovu žít.
Tak jako nic touží stát se něčím,
tak jako chvilka touží stát se věčnou,
tak i já nechci být jen něčím,
tak i já nechci tobě být jen slečnou.
Tak jako kámen touží stát se skálou.
tak i láska touží býti stálou,
tak i já toužím býti kráskou,
tak i já toužím stát se něčí láskou.
Tak jako oheň touží hořet ve vodě,
tak i já nevěřím už jen náhodě.
Tak jako hluk nestane se tichem,
tak jako Cassanova nestane se mnichem,
tak i já vím, že se jednou objevíš,
najdu tě, ty sen můj tak vyplníš.
Byl teplý večer první máj...
když ses na mě podíval,
já do očí ti hleděla,
tvůj úmysl nevěděla.
Usmál si se na mě tiše,
motýlky jsem měla v břiše,
také jsem se usmála,
v lásku doufala.
Ukradl jsi mé pohledy,
ukradl jsi mé úsměvy
a já ti tolik věřila,
kvůli tobě zhřešila.
Však jaké bylo překvapení,
když zmizelo i to,
co není.
Zmizela už naše láska,
už nebyla jsem tvoje kráska.
Tys mi prostě lhal,
nic nedal a jen bral.
Ukradl si moje srdce
a já šla s tebou ruku v ruce.
teď trpím láskou a to mám za to,
že miluji jen tebe,zlato.
Slzy
teď zdáš se mi tak chladný a lichý.
Vím,že si žádnou z mých slz nezasloužíš.
Řekl jsi tu bolestnou věc-totiž,že dávno po mně netoužíš.
Chci přestat plakat,zapomenout,ale když tě vidím,nemůžu nic,
jen si na všechno krásné co bylo vzpomenout.
Ta bolest,která každým dnem mé srdce svírá
je tu pořád,stále tak čerstvá,tak živá.
Necítím nic,jen zlomené srdce,
nenávidím tě a miluji přece.
Kdy už to skončí,já stále se ptám,
už netuším,kde sílu brát,jak to vydržet mám.
Stékají po kapkách a každá z nich tolik bolí,
slzy to jsou láska smíšená se solí.
Mé sny...
jak princezna v nich vypadat.
Tys miloval,
tys odešel,
však jiný v očích slzy měl.
Nezabíjej mne, má Lásko...
já chci tu pro Tě žít,
tak miluj mne, má Lásko,
a dovol mi s Tebou být!
Je ráno, mě však nechce se vstát...
je krásný den, ale nemám chuť se smát.
Tvář bledou mám a do breku mi je,
cítím chlad, srdce mi už skoro nebije.
S posledním setkáním skoro se zastavilo,
na tisíc kousků téměř se rozletělo.
Je noc a na nebi hvězdy jsou...
zem je deštěm promoklá
a kam naše sny, kam jen jdou?
Odchází a neptají se nás,
mám chuť plakat a křičet,
cosi zemřelo v nás...
Nikdo se neptá - a jak si to vlastně chtěl?
Nikdo to nechápe,
už nemáš co včera si ještě měl.
Jsem prochladlá, Tvé objetí mrazí,
jsem tak strašně sama,
už nejsme si drazí...
Už nejsem Tvá a ty zas můj,
cosi ze mě odešlo s Tebou
a já tak moc chtěla křičet stůj...
Chtěla jsem Ti toho tolik říct,
tak moc Ti ublížit slovy,
a teď se to nedovíš nikdy víc.
Jak blázen ode mě utíkáš,
já s hlavou hrdě vztyčenou,
jsi zoufalý a nic neříkáš,
Proč? - Proč mě už nechceš mít rád?
Vím, že Ti to je líto,
že nechtěl sis se mnou jen hrát.
Tak pověz...PROČ?
Kouzlo lásky nepochopíš...
jak ublížit, to víš,
zrádně Ty miluješ,
srdce mý zraňuješ,
Tvé oči mě uhranuly,
rozum mi zamotaly,
zdáli se mi věrný,
láska v barvě černý,
střípky z mýho srdíčka,
závoj smutku na víčka,
ty mlčíš, ani nevoláš,
pročpak to děláš?
Naivně a bláznivě
skočila jsem po hlavě
do nesmyslnýho snu,
trval jen pár dnů,
byly ale krásné, šťastné,
zbyly po nich jen oči smutné.
Kdo mi vrátí naději,
kdo umí říct upřímné „miluji“?
Srdce mě bolí,co teď s ním...
Už nevěřím Tvým hloupým lžím.
Byli jsme spolu a tys mě hřál,
osud nám ve všem krásně přál.
Ať se k nám zas láska vrátí,
proč mě to však stále trápí ?
Modré nebe nad námi bylo,
pověz mi,co nám z toho zbylo ?
Ty jsi měl mě a já měla Tebe,
teď už jen vídám černé nebe.
Červená růže řekne:mám Tě rád.
O tom se dnes může jenom zdát.
Sny jsou něco,čemu se krásně věří,
má to výhodu,ty Ti neublíží !
Já už nechci zklamání...
nejsem loutka na hraní, chci postavit ten most,
most do země lásky, srdce mé Tě rádo pohostí,
tam vztahy nejsou sázky a láska voní věrností.
Je mi jako...
je mi jako sluhovi, co nadosmrti slouží,
je mi jako ptáčku, co zabíjí ho mráz,
je mi jako rybníku, co zničili mu hráz...
Dnes venku svítí slunce...
A mě hřeje u srdce.
Za Tebou můj milý pospíchám,
Svět kolem sebe nevnímám.
Tolik se na Tebe těším,
Naráz hned běžím.
Najednou ten známy zvuk
A v uších jen divný hluk.
Já ležím na zemi,
Slunce není už na nebi.
Někdo se nade mnou sklání,
Kdo je to? Nemám zdání.
Potom Ty přicházíš,
Ale ještě nevíš, že o mě přicházíš.
Skláníš se nade mnou
A tiskneš ruku mou.
Svět se kolem točí,
Proč ti tečou slzy očí?
Ty mi neodpovídáš,
Jen ztěží mě vnímáš.
Už slyším sanity houkání,
Neboj se, oni mě snad zachrání,
Snad je ještě čas,
Mi budeme spolu zas.
Jsme pořád láskou spojeni,
Jen na chvilku budeme se vzdáleni.
I když si mě možná nevezmeš,
Nikdy na mě nezapomeneš.
Já budu stále s Tebou,
Promítat se Ti hlavou.
Zbohem moje lásko ... zbohem
Smutek
Láska je lehke nic...
Láska je nekonečné štěstí zamilovaných a přesto bolí pálí a drtí moje srdce.
Láska je krásné objetí a schovává se v tajných úsměvech. Láska tě hřeje, když
beru ti tvou papučku v dechovce. Láska je teplo co mě i těch nestudenějších dnech hřálo.
Hřál mě tvůj úsměv na rtech a tvé zasněné oči. Láska byl posel dobrých zpráv, když psala
jsi mi zamilované SMS. Vždy poslalas mi kousek svého srdce, kousek sebe. Zprávy od tebe
vždy krásně voněly byť mobil tohle neumí. Naučila jsi ho smát. Láska teď mučí mě svou
samotou. Mě přes den doprovází teď tvůj smutný stín. Přes den vidím všude tvůj obličej. Už neusmívá se, je to jen maska bez tváře. Zbyla jen láska bez lásky. Však v noci vždy
se na mě usmíváš a já na tebe. Pohladím tě a jsem štastný. Ta chvilka spánku vydá za
tisic smutných dní bez tebe. Proč jen ve snu smím být s tebou. Láska mi v srdci hloubí
smutný labyrint. Proč milovat jsem chtěl a zároveň jsem zraňoval tvé city. Milion chyb
však asi nevýváží to, že tě mám rád. Cítil jsem již dlouho, že odcháziš a ztráciš se mi
v mlhách, však nikdy neměl jsem tu odvahu a jít tě hledat. Teď sám bloudím ve tmě
ztracený. Hledám tvé světlo jako dřív, když svítila jsi jako maják a já našel jsem tvůj
přístav lásky a naděje. Vždy pevně zakotvil jsem ve tvých vodách. Bylas pro mne klidné
moře. Spolu proplovali jsme hladce bok po boku na vlnách lásky. Potápím se ke dnu, ale
trvá to tak dlouho a stále držím se své naděje. Však malá svíčka uprostřed oceánu
dohořívá.
Nevím jak Tě oslovit...
Nevím jak Tě oslovit - už nevím jak. Dala jsem Ti už všechna oslovení a jména a Ty...teď už je to stejně jedno...
Teď, už všechno víš...ne ode mě, ale víš to - všechno. Víš co cítím, o kom sním a snad možná dokonce i kdo nebo jaká jsem...
Netuším, jestli utíkáš ze strachu, z toho co k Tobě cítím, ale utíkáš. Od chvíle, co jsi se všechno dozvěděl jsi se změnil...stal se z Tebe někdo jiný...utíkáš snad před city za maskou zrádce a povrchního parchanta, kterým nejsi a nikdy jsi nebyl? Nebudu se vnucovat - nejsem taková.
Dokážu milovat čistě a upřímně, ale v to Ty nevěříš - nevěříš mi...a to bolí, bolí mnohem víc než skutečnost, že se mnou nebudeš - už ani jako kamarád...
Pořád nechápu proč, proč jsi to udělal - doufám, že jsi se skvěle bavil, když jsi psal jak moc Ti chybím, jak se na mě těšíš a oslovoval mě miláčku...a potom se ani neozval.
Jaký je to pocit, chtít po ostatních upřímnost, ale sám jim do očí lhát?
Víš, co je však zvláštní - i přes tohle, přeze všechno Tě pořád miluju - pořád stejně moc. I když tím ubližuju sama sobě. Kdysi jsi mi řekl: "Žij dnes a bojuj zítra." Zkus se tím řídit i Ty...žij dnes - miluj, veř a doufej...občas se zklameš, ale to patří k životu...nejdřív musíš začít žít a až potom je za co bojovat...
Jednou pochopíš...pochopíš co jsem k Tobě cítila a cítím...třeba si potom uvědomíš kolika lidem jsi svým chováním ublížil.
S láskou...
Snad každou noc...
volám k tobě o pomoc.
Však ty mě nevnímáš,
pro jinou oči máš.
Před každým snem šeptám tvé jméno
a doufám, že bude splněno.
Co? Mé tajné přání, že alespoň ve snu
dojdu k tobě a jen tiše hlesnu:
"Miluji tě lásko a srdce mě bolí znova,
když vím, že jiné dívce říkáš ta dvě slova."
Mnoho nocí jsem čekala ten sen,
až konečně přišel a já dodnes nevím, kdo byl ten,
ten někdo, co měl tu čest,
hrát hlavní roli jménem Trest.
V tom tajemném snu mi vyznal lásku on,
však ten sen skončil a v mém srdci zvon
se roztřásl a dnes je to už přesně rok
a já stále nemohu, zastavit mých slzí tok.
Dnes přála bych si nesnít, ten už rok starý sen,
pak neměla bych důvod, šeptat tvé jménocelý den.
Oči máš jak srnka...
co ztratila se v poli.
Stačí jeden pohled
a u srdce mne bolí.
Zrovna jako při lovu
čiší ti z nich strach,
že jedna rána myslivce
promění tě v prach.
Ta rána tebe minula
a mé srdce je cíl.
Máš štěstí - já jsem skonala,
aby ty jsi žil.
Tvé oči jako tisíc šípů...
tvůj smích jako nekonečný pád,
tvůj hlas jako hořkost světa,
moje vzpomínky jako krutá bouře,
Ty celá ve stínu mého snění,
tam kde život životem
bez Tebe není.
Láska..ta proradná
zničená, zkažená..
Láska..ta láska jen pouhá
růže zlomená..
Láska..ta zhrzená,
navěky vysněná..
Jen kaluže smáčených křídel..
láska,ta smrtící rána
za úsvitu..
Láska,ta prudká a ubohá,
láska..ta růže co uvadá.
Láska,ta slova, ty city..
láska..kde já jsem jsi Ty.
Láska ta obrovská lež,
které stejně věřit chceš..
Ty dny a krásné noci...
jsou nenávratně pryč.
Zdá se mi, že se cítíš semnou tak otráveně,
a že nevíš jak mi to říct.
Já nebudu už ta,
která vede Tvoje srdce ke mě.
Už budu to zas já,
co příště řekne to své NE!
Říkal si že rád mě máš,
a já hloupá myslela, že tímto chceš mě mít.
Jenže tys nemyslel na nás,
proto za jinou si už můžeš jít.
Život mám jen jeden,
a čas letí jako šíp.
Rozhodla jsem se ze dne na den,
že bez Tvých slibů, bude mi zas líp.
Snášela jsem to už dlouho,
už nemůžu dál.
Stačí mi říct větou pouhou,
že nejsem ta, kterou sis tak přál..
Přemýšlím proč sama jsem...
proč to tak musí být.
Připadám si jak nějaký cvok,
který o té pravé lásce dokáže jen snít.
Kdo ukáže mi že život je krásný,
a že má cenu ho dál žít a prožít.
Už nechci snít jen krásné sny,
už pro někoho potřebuji tu být a žít.
Žít pro lásku,
a lásku dávat.
Odhodit falešnou masku,
a ráno vedle toho druhého vstávat.
Žít na plno každý den,
z jistotou že tu pro někoho jsem.
Jen to by byl pro mě ten krásný sen,
já a ty, prostě my dva spolu v něm.
Nestydět se za to jací jsme byly,
za naše study i hříchy.
Každý z nás děláme občas chyby,
proto ale nemusíme uctívat mnichy.
Užívat si to už pro mě není,
to nemá pro mě budoucnost.
Potřebuji chlapa co život mi změní,
a co lásku hledá a né sexuální laskavost.
PTÁM SE...
co se stalo.
Ptám se nebe,
co to znamenalo.
Ptám se na nebi hvězd,
proč sis se mnou jen hrál.
Ptám se klikatých cest,
proč jsi mi pořád lhal.
Ptám se kapek rosy,
proč Tě milovat musím.
Ptám se zbloudilé vosy,
proč se tou láskou dusím.
Ptám se vlčích máků,
proč má duše stále trpí.
Ptám se v rybníce raků,
proč mé srdce v nešťastné lásce se topí.
Ptám se Tě ptám,
v hlavě tisíc otázek mám...
Budu se ptát ve dne,
budu se ptát v noci.
Proč se mi vždy láska vyhne,
proč mi není pomoci.
Budu se ptát pořád,
protože jsi strašný neřád.
Jsem pro Tebe jen vzduch...
Proč mi neodpovíš?
Je to jak začarovaný kruh.
Proč tu strašnou pravdu nevyslovíš?
Nebo se snad mýlím?
A jen vzduch nejsem?
Často propadám dlouhým chvílím.
Sama sebe se ptám: Kdo jsem?
To ani já sama nevím jistě.
Možná jsem jen ten vzduch...
Možná se to dozvím někdy příště.
Možná ví to jen bůh...
Tak odpověz na otázku moji:
Jsem pro Tebe jen vzduch?
Čeho se Tvoje duše bojí?
Je snad i kolem Tebe začarovaný kruh?
Prosím, řekni mi to.
Nechci abys mi už lhal.
Je Ti mě snad líto?
Nemusí, i bez Tebe jde život dál.
...Doufám...Snad půjde dál...
I když už nic jako dřív nebude.
Jenom sis se mnou hrál.
Pouhá vzpomínka na Tebe v srdci mi zbude.
Ale teď, uvnitř sebe stále Tě mám.
Miluji Tě...Nemiluji Tě...Kdoví?
Srdce svého dokola se ptám...
Třeba mi to někdy poví.
Snad...Až ta správná chvíle přijde.
Snad i Ty mi odpověď na mou otázku dáš.
V téhle skličující nejistotě dál žít nejde.
Z čeho pořád strach máš?
Tak už mi odpověz, prosím.
Co pro Tebe znamenám?
V srdci Tě stále nosím.
A s nadějí večer usínám.
Nevím, jestli se Tvé odpovědi někdy dočkám.
Ale já mám času dost...
Já si klidně počkám.
Jen mám v srdci neustále lítost.
Tak neboj se mi to říct.
Vždyť na to máš povahu.
Nechci po Tobě nic víc.
Nebo snad nemáš odvahu?
Ale notak...
Nebuď přece srab.
Chovej se trochu mužně!
Chovej se jako chlap!
...řekni mi pravdu prosím...
Jsem pro Tebe jen vzduch?
Tvé krásné oči...
mé řádky četly,
naše dvě srdce se
přitom střetly.
A to moje zajásalo,
tomu tvému lásku dalo,
To tvé ji nepřijalo,
moje z toho churavělo.
I když Ti to líto bylo,
moje srdce se zlomilo,
i když ho teď puklé mám,
stále tě v něm nosívám.
Všude slýchám spoustu lží,
o tom že snad máš mě ráda.
Jak krásně se těm lžím věří,
když tak krutá je pravda.
Ať už máš ráda kohokoliv,
mé city se nezmění.
Milovat tě stále budu,
I když si nejsme souzeni!!!
Proč...
Proč osud udeřil mě tvrdou pěstí?
Proč nepoznala jsem nikdy skutečnou lásku?
Proč můj život připomíná prohranou sázku?
Proč nedokážu přestat myslet na Tebe?
Proč každou noc modlím se do nebe?
Proč jen musela jsem Tě potkat?
Proč musel jsi mé srdce hlubokou láskou protkat?
Proč nikdy nikdo nevyslyší moje přání a touhy?
Proč smutek ve mně je nepřekonatelně dlouhý?
Proč není mi dopřáno dívat se na svět skrz růžové brýle?
Proč nemůžu prožívat také radostné chvíle?
Proč už neumím se ze srdce smát?
Proč musím i sama sobě lhát?
Proč tohle všechno se děje?
Proč můj život tímhle směrem spěje?
Proč...proč musím se dokola ptát?
Tak proč...když už nemám sílu se s osudem prát?
Mělas ho ráda...
měl tě rád
teď už má jinou tak jí ho přej
a řekni jí
že lepšího už nemohla si přát
i když tys ho měla nejraděj
Mělas ho ráda
měl tě rád
teď už je láska průsvitná jak dým
on teď má jinou nač si lhát
a tebe to trápí já vím
Snad tě měl rád a víc už nic
bylas mu vším co se nedá vzít
a mohl možná všechno mít
je to těžké neplakej
když se slzy dero do očí
Mělas ho ráda měl tě rád
teď už se sotva otočí
mělas půvab princezen
a připadal ti jako král
zatím to však byl jen sen
který se vám dvěma zdál
přála sis aby byl věčný snad
teď skončil tak netrap se už víc
mělas ho ráda měl tě rád
a to je snad víc než pohé nic
Proč sis musel s mými city jen hrát...
Dodnes se to mé srdce snaží ustát.
Já už se nedokážu přestat ptát.
Musím i neustále sama sobě lhát.
Začínám se své budoucnosti víc a víc bát.
Já už nemám sílu se s osudem prát.
Vedu s ním boj, který snad ani nemůžu vyhrát.
Kdybych si tak mohla něco přát...
Já chtěla bych se Tvou "slečnou" stát.
Zahrnout Tě city a svou lásku Ti dát...
Být Tvou oporou, s Tebou se smát...
Tak proč mě nemáš taky rád???
Já už nechci žít...
na co je mi život,
když tě nesmím mít?
Proč to tak bolí?
Srdce se mi drolí,
Chtěla bych tě mít,
teď o tom můžu jen snít,
na papír padaj slzy,
vrátíš se mi brzy?
Nechci se už trápit,
ale ty se nechceš vrátit!
Nemáš mě rád
a už mě nechceš znát,
a tak pláču.....
proč si mě naučil milovat???
Minulost je pro mě zlá...
nedá mi vůbec spát.
Přítomnost je ještě horší,
vzpomínky se mi stále vrací.
Bojím se budoucnosti,
nevím,
kolik ta mi přinese bolesti.
Bojuji v předem prohrané válce...
Proč stále mám smůlu v lásce?
Nedokážu přestat myslet na tebe,
nemůžu se dívat na hvězdné nebe.
Zapomněla jsem, jak se smát,
nepřestala jsem se tvých očí bát.
Bojím se našeho dalšího setkání,
potichu ke mně doléhá klekání.
Vím, že na ni teď myslíš a chceš jenom s ní být,
tak proč sis musel mé srdce vzít?
Nepřestanu o tebe bojovat,
i když vím, že nemám právo tě milovat.
Prosím hvězdy i měsíc, ať zpátky mi tě vrátí,
světlé dny smíchu se pomalu krátí.
Vím, že už se nevrátíš, dávno mi nepatří tvé srdce,
proč jenom ta zatracená láska chutná tak trpce?
Jak tohle skončí - ptám se sama sebe,
z mé černé budoucnosti mě celé tělo zebe.
Toužím po tvém pevném objetí,
tak proč mě tahle noční můra drží ve svém zajetí?
V černé depresi pomalu se topím,
o odpuštění tvé srdce prosím.
Proč nejde vrátit čas - ptám se měsíce,
proč neznám jedinou cestu od tebe, když jich jsou tisíce.
Nechceš mi ublížit, přesto mé srdce umírá,
cítím, že tvé srdce se pro to mé zavírá.
Chybíš mi, ani nevíš jak,
proč jenom tě musím znát?
Zničil jsi mě...
teď prázdná jsem,
byl to jenom hloupý sen.
Ty chvíle podzimní,
kdy jsem svou hlavu v tvém klínu měla,
lechtal jsi mě stéblem trávy
a já se uvnitř celá chvěla.
Ty časy už jsou dávno pryč.
Já nevěřím už na lásku,
jenom na bolest a utrpení.
V mém srdci už pro štestí,
pro radosti místa není...
Láska je krásná a je to dar...
láska je všechno,cos mi kdy dal.
Teď už ji nedáváš,teď už ji chceš zpět,
zničil jsi všechno,zničils' náš svět.
Láska je bolest láska je žal,
už nechci cítit cos mi kdy dal.
Zastavit čas,vrátit ho zpět,
aby už nebyl náš hloupej svět.
To bych si přála,tohle chci moc
už nechci brečet každičkou noc.
Láska je zákon,láska je hra.
Láska je sázka-dobrá i zlá..!!
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
sms??
(kirusa, 28. 2. 2010 0:49)tohle mi prijde spis jako basnicka a ne sms ..jinak to tu mas moc pekny =)
XEvil 4.0 break captchas of Google, Facebook, Yandex, VKontakte, and 8400 others!
(MashaViz, 12. 12. 2017 21:45)